Jižní povodí Rhôny
Ano, proslulý kopec Hermitage je ve skutečnosti tak maličký. A na rozdíl od apelací severně odtud je zde rozšíření limitováno starobylým dekretem. Pod úzkými terasami kopce se vine Rhôna, hlavní francouzská severojižní dopravní tepna, se silnicemi a železnicí, které ji provázejí tento pohled z nádherné polohy vinice obrácené k jihu po proudu řeky nad městem Tain (viz níže) je důvěrně známý milionům milovníků vína.
Svahy Hermitage, který byl pokračováním Centrálního masivu, dokud si řeka neprorazila cestu kolem jeho západního boku, představují přesně 331 akrů (134 ha) terasové žuly. Svahy obrácené k jihu nejsou tak příkré jako u Côte Rôtie, ale přece jen příliš strmé na použití jakékoliv mechanizace a každoročně vyžadují náročné opravy škod způsobených erozí. Vrchní vrstva půdy, která po silných deštích sjíždí dolů, je většinou tvořena rozpadajícím se křemenem a vápencem, zejména v prostřední a východní části stranou od řeky.
Před sto lety byly climats tohoto impozantního kopce uváděny vedle Château Lafite a Romanée-Conti jako nejlepší červená vína na světě.Obchodník s vínem A.Julien je v 19. století seřadil podle kvality: Méal, Gréfieux, Beaume, Raucoule, Muret, Guoigniěre, Bessas, Burges a Lauds.Pravopis se změnil, ale climats zůstávají, a přestože je Hermitage typicky, a možná ideálně směsí několika různých climats, jejich názvy se objevují ve stále větší míře na vinných etiketách v souladu s usilovnou snahou výrobců i spotřebitelů vypořádat se s charakteristikou jednotlivých vinic.
Obecně se dá říct, že nejlehčí, nejvoňavější červená vína, vesměs ze Syrahu, pocházejí z Baumes, Les Liogníěres a L'Hermite vedle kapličky na vrcholku kopce, po níž byla pojmenována Jabouletova slavná Hermitage. V rámci L'Hermite se nachází parcela se starobylou a klamně neuspořádaně rostoucí révou, z níž Chapoutier dělá své mimořádně intenzivní PavilIon Ermitage (s použitim staré formy psaní). Hutnější a komplexnější vína pocházejí z Péléatu a Les Rocoules. Les Gréffieux, kde má Chapoutier nejvíc půdy, Le Méal a oba Les Bessards produkují vína s největším obsahem tříslovin a nejdelší životností.
Přídavné jméno „mužný“ se drží Hermitage od prvního dne, kdy bylo v této souvislosti poprvé použíto Ci když se zdá, že v posledních letech údajně ženské Côte Rôtie dostaly dávku testosteronu). Réva Hermitage, kdysi široce používaná k posílení jemného červeného Bordeaux, má téměř kvality portského bez přidaného brandy.Jako špičkové portské, i Hermitage zanechává silnou usazeninu v láhvi (potřebuje dekantovat) a po mnoho let dozrává do kvality, v níž je jeho vůně a chuť naprosto dokonalá.
Mladé Hermitage z dobrého ročníku je stejně uzavřené a bohaté tříslovinami jako kterékoliv jiné mladé velké červené víno, ale nic nemůže potlačit jeho aroma a chuť ovoce, které je plná sklenka. S tím, jak stárne, se bezprostřednost tohoto vjemu nezmenšuje, ale jeho mladická útočnost ustupuje absolutnímu vrcholu zralé dokonalosti.Je vyloučeno pít je a nepropadnout mu.
Na rozdíl od apelací Condrieu a Côte Rôtie severně odtud byla Hermitage vždycky v módě.
Většina dostupné půdy je tedy osázena a existuje omezená možnost rozšíření vinic. Apelaci ovládají pouze čtyři výrobci: Chave, usazený přes řeku v Mauves, a velké domy obchodníků s vinem Chapoutier, Jaboulet a o něco menší Delas, jak hlásají jejich jména na stěnách podpírajících terasy vinohradů.
Avšak nadšení nováčkové, kteří přišli do této vinařské oblasti, stejně jako stále větší počet místních výrobců, kteří raději sami stáčejí ovoce své práce, než aby je prodávali družstvu, tu našli jinou příležitost. Stejně jako většina velkých vín, i Hermitage má svůj stín. Crozes-Hermitage je pro Grand Cru to, co je vesnice Gevrey-Chambertin pro Le Chambertin. Crozes, vesnice za tímto kopcem, dala své jméno apelaci, která se táhne skoro 16 km severně i jižně od Tainu a samotného Hermitage a představuje 250 akrů (100 ha) vinic.
Až donedávna bylo porovnatelné s Hermitage pouze jediné víno Crozes, a sice Domaine de Thalabert Paula Jabouleta, připravované v jedné z nejúspěšnějších crozeských oblastí bezprostředně na sever od Beaumont Monteux, a většina ostatních byla nemastná neslaná. Dnes si však můžeme vybrat ze dvou základních stylů – jeden má plnou chuť černého rybízu a dá se pít brzy, zatímco druhý, vážnější, který napodobuje tělo Hermitage, se dá uchovat až deset let. Některé velkolepé ročníky se dají připsat i novým obchodníkům, především skvělému vinařskému družstvu Cave de Tain l'Hermitage. Určité množství nejlepšího Crozes-Hermitage je bílé a stejně tak je i kopec Hermitage z historického hlediska proslavený svým bílým vínem z révy Roussane a zejména Marssanne, které i v současnosti představují asi čtvrtinu jeho révy. Nejznámějším současným jménem je Chante-Alouette.Jednak je vinice (i když nepatří k těm, které jsou uváděny na tradičních mapách Hermitage) obchodní značkou Chapoutiera, jednak zajímavým, i když často nepochopeným vínem. Je zlatavé, suché, plné pozoruhodně jemné, někdy ořechové příchutě, a musí zrát nejméně deset let stejně jako červené Hermitage.
Před nedávnem zde vzkřísili další bílé vino. Mimořádně sladké vin de paille z Hermitage připravují v nepatrném množství takovi výrobci, jako jsou Chave a Chapoutier z hroznů, které se nechají tradiční metodou seschnout na slaměných (paille) rohožích.